Jde o souhrnný pojem pro několik klinických obrazů, spojených osnovou hysterického chování a základních hysterických příznaků:

Každý člověk je vystaven risiku hysterické reakce, a to nejméně ve dvou situacích:

Hysterické reakce mají přirozený sklon se fixovat, protože se jimi životní nesnáze zdánlivě překlenou. Hysterické návyky se postupně stávají hysterickými zlozvyky a jejich fixací se otevírá cesta ke vzniku hysterické psychoneurosy (viz heslo Neurosa).

Hysterické chováni a hysterickou symptomatologií lze nejlépe ilustrovat na hysterické psychopatii.

Již v dětství lze nalézt hysterické rysy v chováni. Tyto děti jsou problémové a neukázněné tím, že jsou zbrklé a poké a přitom nedbalé a nepořádné. Již dávno před pubertou tyranisují rodiče tím, že dokáží předstírat onemocnění a touto cestou něco vynucovat, přinejmenším pozornost nebo soucit. Týrají nejen své rodiče, ale i kamarády.

Puberta u nich probíhá bouřlivě a jak během puberty, tak i těsně po ni se fixují hysterické vztahy dospívajícího pubescenta k rodičům. Zatímco směrem k otci jsou u děvčat tyto vztahy nezřetelné, manifestují se mimořádně nápadně vůči matce. Hysterické dívky zaujímají přibližně v 90 % ke svým matkám vztah trvale nepřátelský, tyranisující a protestní v 10 % se rozvíjí nechutně přeněžnělý, teatrálně okázalý vztah, jímž většinou dcera vytváří s matkou protestní koalici proti otci. Hysteričtí chlapci zaujímají ke svým matkám vztah puerilně závislý. Zdá se, jakoby se jim nechtělo dozrát a opustit mateřskou ochranu. Zůstávají na matce i úsudkově závislí, i když současně matku trvale tyranisují tím, že ji děsí někdy vědomým, někdy ne zcela vědomým simulováním nějakého somatického onemocněni. Typické je neurčité, nezřetelné naznačování, že se objevil nějaký varovný příznak závažného onemocnění. Tímto způsobem vnucované závislosti angažují ovšem své matky do svých budoucích rozhodování včetně výběru partnera pro erotický vztah a manželství.

Po pubertě, zvláště pak ve věku kolem 16 let, se již hysterické projevy manifestují v plné šíři. Odhaduje se, že hysterických psychopatických žen je nejméně desetkrát více než mužů.

Hysterický psychopat postrádá pocity trapnosti, a proto se ztrapnění neobává. To je patrně důvod, proč současně při silné emocionalitě se jejich chováni hemží scénami, skandály, dramatickými výstupy. Přistupuje tu navíc faktor tyranisováni. Hysterický psychopat ví, že veřejné skandalisování je ostatním trapné, a proto tyranisuje své nejbližší právě tímto způsobem.

Vynucuje si pozornost především tam, kde to není vhodné, nebo od lidí, kteří nedokážou pozornost vyjádřit. Tu ihned následuje skandál nebo hysterický útěk, čímž hysterický psychopat naznačuje, že je všeho schopen. Hysterické trestání je obdivuhodně rafinované a míří vždy na slabé místo partnera. V manželství jsou to hlavně děti, kam zacílí hysterická psychopatka své akce, a to tak, že děti nějak trýzní s vědomím, že tím trestá manžela. Klasické je dramatické a okázalé naznačováni sebevražedných úmyslů. Hodnocení těchto pohrůžek je obtížné, protože hysterický psychopat, je-li ohrožen ztrátou toho, oč usiluje, je schopen sebevražedný čin skutečně dokonat.

Hysterická osobnost buduje kolem sebe ve svých vztazích (milostných, manželských i pracovních) hradbu hysterické nedotknutelnosti. Presentuje se jako ušlechtilá povaha, vysoce pravdomluvná a morální. U všech pak vyžaduje, aby tyto vlastnosti byly uznávány a ceněny. Z posice nedotknutelnosti lze totiž dobře hájit dvě typické hysterické vlastnosti: hysterickou prolhanost a hysterickou lenost. Hysterické lhaní má většinou povahu skutečné lži, kdy vědomě pronášejí nepravdu ve svůj prospěch na úkor druhého. Je většinou promyšlené a uvážené a bezostyšně se presentuje i v případech, kdy je lze vyvrátit. Z takové situace si pomůže skandálem, záchvatem nebo dramatickým útěkem. Od pravého hysterického lhaní musíme rozlišit hysterickou pseudologii (infantilni bájivost) a skutečné hysterické paramnesie vyskytující se velmi vzácně, a to až u hysterických poruch vědomí. Dětinskou bájivostí na sebe většinou hysterická osobnost jen upoutává pozornost, nebo si vytváří ilusivní svět, v němž se pokouší realisovat tužby a záměry, jež se ve skutečném životě nedaří. Tato bájivost proto bývá až finálním projevem vývoje hysterické osobnosti, která selhala a resignovala.

Hysterická lenost je standardní příznak hysterie a vysvětluje se trvalým zaujetím neracionálními emociálními záležitostmi Jakmile hysterická osoba vynutí od svého okolí třeba jen předstíraný respekt ke své morálnosti, pravdomluvnosti a ušlechtilosti, daří se jí zastřít svou lenost a lhaní jako důsledek špatnosti někoho druhého. V manželství, v němž se vůbec hysterie maximálně realisuje a manifestuje, vysvětlí hysterická psychopatka špínu a nepořádek tím, že ji manžel zanedbává, uráží a ničí. i v práci kolem sebe vytváří gloriolu trpící bytosti, která nemůže v důsledku utrpěných křivd podávat náležitý pracovní výkon.

Hysterická tyranie dosahuje někdy neuvěřitelné krutosti. Děti jsou zavlékány do manželského konfliktu a rafinovaně vydírány, těžce nemocný partner je decimován bez ohledu na jeho onemocnění, které se často prohlásí za předstírané.

Permanentní hysterické konfrontace, scény, skandály nezlepšují ovšem vnitřní nespokojenost a napětí (hysterickou tensi), a dochází postupně k sesuvu z agresivního stadia do stadia resignačního. Osobnost získává rysy osobnosti ukřivděné, ublížené, nespokojené, utrápené.

V tomto druhém stadiu se objevují tendence uvíznout v nějaké obecně respektované roli. Nabízí se možnost role dítěte, nebo role vážně nemocného. Končí-li vývoj v roli dítěte (výhradně možné jen u žen), nalezneme infantilní slabá stvoření, parasitující na svém okolí právě svou infantilní neduživostí.

Role vážně nemocného je častější. V rozvoji hysterické psychopatie se akceleruje vznikem konversních fenoménů. Mají pestrý a dramatický akcent, odporující klinickému nálezu. Existují hysterické psychopatie bez konversních jevů a jiné, kde se tyto jevy objevují od samého počátku. Nejčastěji je však nacházíme v období kulminace hysterické psychopatie v okamžiku před resignačním stadiem.

Konversní jevy jsou ovlivněny civilisačními náhledy současnosti. Nyní jsou vzácné hysterické záchvaty, pády, generalisované torsní křeče (hysterické oblouky), nebo dlouhodobé hysterické astasie, mutismy, hluchoty a slepoty.

Dnes vídáme nejčastěji hysterické tachypnoe, hrdelní dušení, torsní spasmy horních končetin, nejistou chůzi, třesy, hyperestesie.

Pravé konversní fenomény nejsou simulované a nezřídka přicházejí pro nemocného nečekaně a nevítaně. Ovšem postupně nabízejí možnost hrát od tohoto okamžiku roli zřetelně a manifestně nemocného, zvláště pak, pokud poděsí a polekají okolí. Tu se nabízí cesta, jak intensivněji okolí tyranisovat a vynucovat respekt. Pacienti si brzy uvědomí, že vymizení konversních jevů bude znamenat ztrátu výhodné role, a proto se urputně brání jakémukoliv uzdravení. To je podstata hysterického útěku do nemoci.

I když u každé hysterie nacházíme "vratké vědomí", přece jen lze nalézt případy, kde se hysterická symptomatika odvíjí především na bázi zřetelně porušeného vědomí. Hysterická desintegrace vědomí je specifická. Zaplňuje pomezí mezi zcela nevědomým a plně vědomým. Tam, kde porucha vědomí dominuje, nacházíme hysterické mrákotné stavy, pravé amnesie na určitá, většinou dramatická životní údobí, nebo jen události, a hysterickou pseudodemenci, kdy nemocný degraduje na nečekaně nízkou úroveň intelektu s přídatnými projevy zdětinštění (hysterický puerilismus). Sem patří též Ganserův syndrom, kdy nemocný v nějaké mimořádně tiživé situaci (většinou ve vyšetřovací vazbě) ztrácí paměť a není schopen ani elementárních mentálních výkonů

Zdá se, že primárním příznakem všech forem hysterie je trýznivý a mimořádně naléhavý pocit neuspokojení, nutící nemocného k tomu, aby se tohoto stavu nějak zbavil. Co je příčinou této primární hysterické tense, zatím nevíme.

Jestliže si jedinec navykne hystericky reagovat, pak dostane-li se do konfliktní situace, pokouší se ji řešit hysterickým jednáním. Bez ohledu na to, zda jde o neurosu či psychopatii, je výsledek i pro nemocného vcelku nezdařený. Je to hlavně proto, že hysterické jednání nemá nějaký faktický konstruktivní cíl, ale především jen snahu oprostit se od nesnesitelné tense. To je také jistě důvod, proč hysterická psychopatie (stejně jako neurosa, pokud se nepodaří ji vyléčit) končí v nějakém nouzovém finálním stavu.

Z lékařského diagnostického hlediska je zrádný symptomatický hysterický syndrom, který vzniká na bázi organického onemocnění mozku, nebo po některých intoxikacích. Pak převládají klasické hysterické poruchy vědomí s hysterickým chováním, jež však vznikají na bázi osobnosti, která původně hysterická nebyla. Za varovné je nutno považovat, když se k sobě druží hysterická desintegrace vědomí současně s puerilismem a infantilismem. Najednou se objeví dětinská urážlivost a vzdorovitost u dospělého člověka, prchavé mrákotné stavy nebo prchavé hysterické amnesie. Nejčastěji jde o tumory mozkového kmene a mesencefala, někdy o nádory čelního laloku, kdy se pravá frontální degradace osobnosti manifestuje především infatilismy a tupou naivností.

Symptomatické hysterické reakce vídáme někdy v krátkém období, kdy se nemocný, intoxikovaný především barbituráty, probouzí k jasnému vědomi. Po dobu několika minut i hodin se chová jako malé dítě, dokonce šišlá, trucovitě poplakává nebo dětinsky něco vynucuje.

Terapie: v léčbě hysterie se ukazuje jako nejúčinnější racionální kombinace psychoterapie, hypnosy moderní farmakoterapeutické sedace. U pravé hysterické psychopatie je nezbytné, aby byl nemocný v době plné manifestace hysterických projevů v trvalém psychoterapeutickém kontaktu s psychiatrem.

MUDr. MIROSLAV PLZÁK, CSc. – Lékařské repetitorium, Avicenum 1981